Protože jsou stále pěkné dny, opět jsme sbalili batoh a hurá do Jizerek, trasa na Bukovec a osadu Jizerka asi 20 km.
Keri vypráví: Pánikové moji jsou poslední dobou nějak aktivní, to mám ráda. Po cestě mám stále něco nového k čmuchání a běhám a běhám. Akorát škoda, že většina cest už jsou asfaltové, jak lépe se jde po písečných nebo travnatých. S tím ale nic nenadělám, jak říká paní a jde se dál. Lidiček potkáváme jen poskrovnu, je všední den. Takže nekonečné cesty patří jen nám. Někdy pozastavíme, paní fotí a tak jsem vyskočila na bunkr, aby bylo něco zajímavějšího. Nic tam nebylo jen beton a tak hup dolů. No a pak to začalo, jen pár schůdků, kořeny a kameny, pěknej krpál nahoru. Tu se objevila loučka a uprostřed kámen, pánik prohlásil, tak to jsme na Bukovci a že něco sníme. Po dobré svačince a nějakém to fotu z toho Bukovce jdeme dál úzkou cestičkou mezi keři, a tu mýtinka a uprostřed zase kámen, no tak to asi je tedy ten Bukovec, říkal pánik a zase památeční foto. A dál zase úzkou cestičkou mezi keří. Paní šla v čele a tu se začala smát, že tedy na třetí pokus jsme konečně na Bukovci. Pak pěkný sešup cestou do osady Jizerka. Tam jsme pokoukali a kolem Safírového potoka se vydali zase na Smědavu. Na parkovišti zamířím ihned k našemu autíku, skočím do mého pelíšku a jsem docela ráda, že si můžu v klidu dáchnout. Fotečky zde.