Prochajda na Černou studnici

       Protože už se s Janou a Fajuškou/akita inu/  známe nějakou dobu a Jana je akční a pohotová kámoška a ráda taky chodí na výleta a prochajdy, tak jsme se domluvily na prochajdu na Černou studnici. Je tam moc pěkná rozhledna a restaurace na občerstvení. Chodí se cestou necestou lesem a v lukách, až se dojde nahoru. Tam je možno taky vidět dva rozhlasové a televizní vysílače, jsou vidět i zdaleka,  rozhledna je již schovaná mezi stromy, ale z jejího ochozu je krásný výhled na Jablonec nad Nisou a další okolí.

Keri vypráví:

      Když se paní domluvila s Janou, tak nás pán odvezl ke kamarádce Heleně, která má Arišku /šiba inu/, kde jsme měly sraz s Janou a Fajuškou. Když jsme popošly k plotu jejich domu, tak přiběhla taková malá liška, tak jsem na ní štěkla co tam dělá, ale paní říkala, že je to kámoška Ariška a taky půjde s náma. Po chvilce přijela Jana s Fajuškou a taky jsme na sebe musely štěknout, ale naše paninky se hned daly do řeči a pořád se smály, takže jsme s holkama usoudily, že budeme taky kámošky, byl to správný babinec, samá ženská. Cestou jsme vše očmuchávaly a koukaly co kde letí.  U vysílačů jsme potkávaly skupiny maskovaných chlapíků, ale i děti v maskáčích a že jich bylo dost, s velkou chutí bych je prohnala po lese, ale šlo se dál. U rozhledny jsme trochu zapózovaly, aby paninky měly radost a vylezly na kamenou rozhledničku, je malá, ale byla v tu chvíli naše. Taky se každý koukal na tu naší různorodou smečku a hodně se ptali, cože jsme to za rasy pejsků, Fajušku už to okukování moc nebavilo a tak ňafla, že už bychom mohly jít dál. Já jsem si běhala i navolno, protože když jsme někde jinde, tak musím paní hlídat, aby se mi neztratila a dovedla jsem ji zase domů, tak jsem stále jen kolem ní. Cesta zpět nám rychle uběhla, protože se jde stále z kopce dolů, i ta mala Ariška už pospíchala, protože věděla, že pod kopcem je její domov. Když jsem došly k Janinu autu, tak Jana nám nabídla, že nás odveze, i když jsme to měly domů asi 5 km, což pro nás nic není. Nechaly jsme se přemluvit, ze začátku Fajuška moc nesouhlasila, ale pak se s tím smířila. Janě jsme za odvoz moc poděkovaly. Procházka byla moc pěkná, počasí nám přálo a tak jsme se dohodly, že zase někam půjdeme. prý zase uděláme babinec, když nám to spolu tak dobře šlapalo. Pár foto zde.