Předvánoční čas

     Tak jak ten čas utíká a vánoce se blíží pečeme a uklízíme. Keri se ale ošidit nedá a v ten její obvyklý čas chodíme stále ven. Poslední dny je ale pěkná zima, v noci -15 a přes den -8 až -10 stupňů, ale trochu  nám prosvítá sluníčko a tak to vydržíme.

Keri vypráví:

V tomto čase to u nás tak pěkně voní, paní stále hopsá kolem linky a dává takový plechy s něčím, co moc voní do ty trouby, tak čekám jestli něco dostanu, ale paní povídá, že toto pejskové nemohou, nevím proč, když paní a hlavně pán to stále jedí a nic jim není. Snad se taky dočkám. Dnes ráno paní říkala, že je pěkná zima, tak jsem stejně ale vyběhla rychle na zahrádku a brrr ta zima, tlapky studily až moc a štípaly, takže jsem zase pospíchala domů. Ale v době, kdy každý den chodíme ven, jsem začala kňučet u dveří ať už jdeme, paní si vzala čepici, tu jsem na ní ale ještě nikdy neviděla, zateplené kalhoty to taky nevim co je a vyrazily jsme ven. Uběhla jsem pár metrů a už jsem věděla proč má paní tu čepici, taková zima. Ale přeci jen jsme došly na Mikšák - ten náš kopec - tam jsem počmuchala, šla se kouknout jestli tam mám svůj trůn a byl tam. Trochu na nás vysvitlo sluníčko, ale moc to nepomohlo, zima byla, tak jsem si skočila pár skoků přes klády a už jsem se otočila a mazala z kopce dolů, ale hlídala jsem si paní, jestli stačí mému tempu, abych ji tam nezapoměla. Těch stop co jsem tam viděla  a trochu očmuchala po zajících, srnkách a liškách, jindy bych jim věnovala větší pozornost, abych si početla, ale zima mě poháněla domů. Doma jsem dostala dobré pitíčko s masíčkem,mňam, a pak jsem se šla zahřát do pelíšku. Foto zde.