Pojizeřím za sluncem - dogtrekk 25 km

       Protože je venku stále mlhavo a sluníčko ne a ne vykouknout, tak se vrátíme k létu. Jana vyhledala na internetu další dogtrekk a protože byl poblíž v Semilech, tak jsme tam nesměly chybět. Jana s Fajuškou nabídly i odvoz. Když Jana přijela, tak už v autě byla druhá Jana s Kazíkem, nasedly jsme a vyrazily. V Semilech jsme byly včas, účastníci, kteří tam přespali už byli venku a očekávali další příchozí. Všichni koukali, když jsem vystoupila já s Keri, pak Jana s Kazíkem a nakonec Jana a Fajuška, jak jsme se tam prý vešly. Cesta vedla ze Semil Riegrovou stezkou do Spálova lesem a loukama,  po silnici do Železného Brodu, pak cestou na Závrší, Prosíčka, Koberovy a do kopce na Hamštejnský hřeben a dále zase do kopce na Kozákov. Tam byla pro děti soutěž o nejhezčího draka, foukal jim pěkný vítr a draků tam bylo k vidění hodně. Pak již z kopečka zpět na Chuchelnu a cíl Semily. Počasí přálo a tak se šlapalo dobře. Po dojití jsme se všechny tři dohodly, že trasa Pojizeřím za sluncem byla víc kopcovitá a náročná než Jizerskohorský dogtrekk na 40 km, ale příště jdeme zas. Protože tras v Českém ráji i v Jizerkách je mnoho. Zveme Vás tam taky.

Keri  vypráví:

       Když jsme nastoupily do auta, tak Fajuška nám ihned řekla, čí že je to auto, s Kazíkem jsem se počmuchala a pak už byl klid. Ten údiv, když jsme vystoupili z né až tak velkého auta. Pak už jsme se ale vydali na cestu směrem do Spálova. Šlo se lesní cestou, Fajuška s Kazíkem musejí stále ochutnávat kolem tekoucí vodu a máčet si tlapky, jen zdržují od cestování, když já jsem chtěla už jít. Kopce byly prudké a tak jsem opět paní pomáhala, když mi v báglu nosí to pitíčko a ňamky. U jednoho rozcestníku jsme zakufrovali, ale brzy jsme našli cestu a vykračovali dál. V tomto místě zabloudilo i mnoho dalších, jak jsme se dozvěděli v cíli. Cesta na Kozákov byla tedy pěkně prudká a tak jsme šli všichni mlčky i paní přestaly povídat. Pak se před námi objevila rozhledna a plno lidiček a dětí. Skoro každý měl na provázku nějakou tu potvoru pomalovanou nebo co to bylo, a pak to nad námi lítalo a strašilo. Foukal tam vítr, až mě byla skoro zima. Jó paní, ta si vzala mikinu a já zase nic, jen dobré pitíčko a ňamku. Nám pejskům se už chtělo jít dál a tak jsme táhly paninky od kiosku pryč. Chvíli jsem šla vedle Kazíka a tak jsem se zkusila na něho nalepit, jeho chlupy tak pěkně hřály, neprotestoval a já se zahřála a vesele běžela z kopečka dolů, protože už vím, že když se jde z kopce, tak cíl už bude brzo. Nakonec jsme dostaly kupu dárků/to paní/ a já dobrůtky. S Fajuškou a Kazíkem se zase těšíme na další pochody, protože jsme už taková sehraná trojka, nepereme se a neštěkáme. Z dalšího pochodu vám zase něco napackuju. Pozdravy všem dvounohým i čtyřnohým  posílá Keri, paní se přidává též. Foto zde.