Jaro nejaro

     I když jaro je už za dveřni, tak u nás je ještě zima, sněhu dost a po nočních mrazech povrch pěkně ztvrdl, a dá se jezdit po celé ploše našeho letiště, takže jsme vyrazili na lyže. Keri se to nikde neboří a tak lítá jako opravdové torpédo, stále je v pohybu a užívá si to. Na celém letišti nikdo nebyl a tak Keri běhala a běhala. Pak přiběhla a začala štěkat, to proto, abych ji dala na vodítko a mohla mě táhnout na lyžích, protože tu nejsme poprve a Keri to už má nacvičeno,tak upalovala, že jsem měla co dělat abych tu jízdu ustála. Běhala po rovině i do kopečka a stále ji to bavilo. Byl to pěkný sportovní den. Přídala jsem 2 fota k ostatním, sice nic moc, je to z mobilu, jak za skůtrem na provazu jezdí lyžaři.

Keri vypráví:

     Paní opět chystala věci, já nalepená u dveří, co kdyby mě chtěla nechat doma,  čekala na postroj, jak jsem ho dostala tak byl klid, jdu taky na lyže. Byla to paráda, nikde se to nebořilo, celá plocha pro nás, nikde nikdo, jen já a moje rodina. Když jsem se vyběhala podle chuti, tak jsem přiběhla k paní a čekala, až mě připne, pak jsem vyrazila vpřed pěkně rychle, ať se paní pořádně projede. Pán nám nestačil a tak jsme na něho počkaly. Pak paní něco nafotila a zase jsme jen jezdili a jezdili. Sluníčko mě hřálo do kožíšku a tak se ani nechtělo domů. Ale pak už jsem byla vyběhaná a tak jsem se ulejvala. Paní mě tedy pustila ať si odpočinu a počmuchám, potom šupem dolů z kopce a domů. Po pěkně proběhaném dnu jsem ráda zalezla do pelíšku. Něco málo fotek zde.