JARNÍM POLABÍM - 25 km

     Tak už tu máme jaro a je potřeba si protáhnout tlapky a nakonec celé tělo. Přihlašovaly jsme se, když jsme ještě chodily lyžovat a čekaly zda to jaro při takovém množství sněhu vůbec přijde. A přišlo a to rychle, sníh utíkal před očima a sluníčko na nás svítilo. Naše sehraná šestice se dohodla, že je třeba tedy někam vyrazit. Jelo se do Seletic u Nymburka, kde zdejší ZKO Nymburt tuto akci pořádalo. Celý týden se smálo sluníčko, ale na sobotu nám přivolali meteorologové déšt, což nám nevadilo, jsme přeci otužilci se severu a za ranního deště jsme vyjely. Jelo se opět Janiným a Fajuščiným autem, pak Jana s Kazíkem a já s paní. Při dojezdu do Seletic sice ještě pršelo, ale v dáli se jasnilo a ukazovalo se modré nebe. Pak i sluníčko na nás vykouklo a hned se šlo lépe a veseleji. K naší partě se přidala Sandra s akitama a jiní pejskové. Počasí nám přálo a cesta byla pěkná. ten jarní procházkový den jsme si moc užily. Děkuji Janě s Fajuškou, že nás vzala autíčkem na další vydařenou akci.

Keri vypráví:

     Paní opět nachystala bágl a dobrůtky, nalodily jsme se Janě do auta a ujížděly ještě pro Janu s Kazíkem, přivítaly jsme se, zalehla jsem a cestu do Seletic prospala. Tam pršelo a tak se mě ani z auta nechtělo, ale musela jsem na veterinární prohlídku, co nadělám. Všude bylo plno cizích lidiček a pejsků, které jsem neznala. Pak jsme se ale pozdravili a byla pohoda. Všichni dvounožci stále něco brebtali a čekali jsme na start. Pospíchala jsem abych byla první, ale čekali jsme na Sandru s Hagískem a Ryuškou, pak už všichni společně jsme rychlým krokem šli poznávat krásy Svatojířského lesa. Kazíka a Fajušku znám, ale Hagíska jsem viděla poprve, chtěla jsem ho očmuchat, ale Ryuška si ho hlídala, že prý je její, ale pak jseme si poňuchali a šli kousek spolu. Cesty byly pěkné, kopečků tam taky pár bylo a já paní táhla co se dalo, jen jsem nepochopila, když mám postroj, kde ona má ty prkénka, na kterých ji to tak rychle jede. Hm, pak mě došlo, že sníh už není a paní musí chodit po svých a to není tak rychlá, takže jsem zpomalila. Na cestě byla i  kontrola, paní musela z báglu vyndat láhev s pitím pro mně,misku na pití, košík, pláštěnku a jetě nějaké jiné věci, které neznám. Pak taky vyndala mobil, už jsem myslela že budě někam volat, kde jsme, ale ten chtěla vidět jen ta kontrola. Pak už jsme upalovaly do cíle, protože se začalo zatahovat a trochu pršet. Za chvíli ale přestalo a tak konec našeho putování zalily paprsky slunce, jak se na jarní výlet sluší. Všichni pejskové jsme se dobře prošli, provětrali naše  pániky, kteří furt a frt něco povídají a slíbili jsme si, že se zase brzy v této naší větší sestavě opět sejdeme, ten Hagísek se mi moc líbil, je taky chlupatý a byl hodný. Zdraví Vás všechny na další dogtrek se těšící Keri. Paní přidala pár foteček zde.