Deníček

27.8.2009

Jak jsem přišla do mého nového domova.

     Kerinka se narodila  2.9.2006 v chovné stanici Šumící křídla mamince Peggy a tatínkovi Carovi  a dostala  jméno Chantal, ale já jsem ji vymyslela Keri. Domů jsme ji přivezli ke konci října. Byla taková malinka a miloučká a jenom černobílá, byla velice šikovná, protože od první noci doma neudělala žádnou loužičku ani hromádku, pokaždé si zakňukala u dveří na zahradu.

Již od mala byla velice temperamentní, čilá a vynalézavá. Nějaké spaní přes den ji vůbec nezajímalo, stále si chtěla hrát něco tahat a kousat. Kousek od našeho domu je veliká louka a tam Keri chodila běhat a vydovádět se. Po vánocích u nás byla vnučka Lenička a šly jsme ven a na louce se k nám hnal výmarský ohař, který neměl žádné vychování a pána neposlouchal, já jsem na něho zařvala, mazej domů a naše 4 měsíční Kerinka se před nás postavila, naježila všechny chlupy na zádech a začala na něho štěkat a skákat do výšky jak to umí dobře dodnes. Výmarák to pako neposlušný se otočil a odběhl, Kerinku jsme chválily jak nás chránila. A tak plynuly dny jejího života. Chodily jsme i na cvičák, kamarády si vybírala sama, pomalu rostla do krásy a velikosti. Toto všechno dopisujeme s Kerinkou až nyní, protože jsme počítač neměly. Foto zde

Keri vypráví:

Paní zapoměla dodat, že se mnou každý den alespoń 3x chodila na tu velikou louku a tam se mnou běhala a dováděla. Také jsem musela cvičit poslušnost, odložení a stopu. Někdy paní říkala, že jsem tornádo, protože jsem byla k neutahání, a to se mi pak schovala někam za křoví nebo za strom, ale kampak na mě, já jsem moc dobře věděla kde je a hned jsem ji vyčmuchala.