Bedřichov, Nová louka, Bedřichovská přehrada

      Rosničky v televizi povídaly, že středa bude poslední pěkný slunečný a teplý den.  Jde se opět na výletík, opravdu výletík asi jen 14 km.

     Keri vypráví:  Paní  nachystala a už se jelo. Přijeli jsme do Bedřichova,  okoukli trasu a po žluté se vydali vzhůru do kopečka, paní pravila, že tudy se jezdí známá Jizerská 50 a už hodně dlouho. Četla to z info tabule, ale mě více zajímaly okolní drby a věci. Taky jsem koukala na toho lyžaře co zam stojí a ani se nepohnul, když jsem ho očmuchávala. A najednou začaly kvílet sirény /byla první středa v měsíci/ no to si přeci nemohu nechat ujít a musím jim pomoci v tom kvílení, aby to bylo více slyšet. Prý jsem tu již šla, na tom akitím dogtrekku, ale to už bylo dávno. Po cestě mám mnoho práce, to očmuchávání a značkování, abych pak pániky dovedla zase zpět, co kdyby zabloudili. Netrvalo dlouho a už jsme byli na Šámalově chatě na Nové louce, a s pánikem šup do chatičky, malá prohlídka a zase ven, prý až půjdeme zpět, tak se stavíme. Pak jsme přišli k Blatnému rybníku, divně to tam bylo cítit, no bagrovali tam bahýnko a někam ho vozili, jen kačenkám nechali trochu vody. Na hrázi rybníka byla sváča, na to se vždy těším, protože je i něco pro moji maličkost. Pánik nelhal, zašli jsme do chaty a dali něco k snědku,  u vedlejšího stolku taky pejsek, koukal divně, asi mě nerozuměl, páč jeho pánikové mluvili německy, jako všichni ostatní u stolků, paní něco pronesla o důchodcích a pak jsme zase šli. Ještě jsme došli na Bedřichovskou přehradu, okoukali to tam, co se změnilo  něco nafotili a pak alou zpět do kopečka. I pár pániků s pejskama jsme potkali, a jeden dokonce musel utíkat vedle pánikova kola. Bylo mi ho trochu líto, protože já si lítala pořád na volno, nemohl si nic počmuchat. A pak jsem to již znala, cooo?  No přeci cestu zpět, podle těch mojich značek, proto je pořád dělám, abych byla za chytrou, že znám cestu. Počasíčko přálo a tak jsem si to s pánikama užila.    Fotečky  zde.